Rodinná idyla

4. listopadu 2012 v 14:20 | Eruvérë |  *Reptání*
Rodinná idyla kterou nesdílím.

Ach jo, další super akce od sanctuary, kterou si nechám ujít. Tentokrát je to koncert Project Pitchfork a The Breath of life. Dvě dokonalé kapely spolu, a já si to nechám ujít. Teda vlastně né tak docela mojí vinou. Ale co už, jak pravil jeden můj kamarád ,,Osud je největší svině široko daleko.''


Necht' si popláču nad rozhovorem s Isabelle z Breath of life, která mi byla vždycky tak sympatická a vidět jí naživo byl jeden z mých menších snů.. Ten rozhovor najdete zde.

Ke kapele pocházejíc z Belgie, tedy The Breath of life mám zvláštní vztah. Zdá se mi, že jejich písním rozumím víc než dost, a ted' nemám na mysli mou znalost angličtiny. Byla to jedna z prvních goth kapel, co jsem znala, prostě láska na první *youtube* pohled/poslech. A už i to, že mají rádi naši zem jim přidáva hodnotu, tak třeba song ''Kutná Hora'' je od nich krásné gesto, ale o tom více ve rozhovoru s Isabelle ↑

Prostě písně složené vyloženě pro melancholické a citově založené lidi..^^

Co se pak týče Project Pitchfork, ty jsem naoko též již znala, ale před koncertem jsem projela jejich playlist důkladně,samozřejmě. :) Jejich jednoznačkou hitovkou je Timekiller, tohle už je na Gothic Rock přecejenom akčnější. Narozdíl třeba od Lacrimosy, což je též německý gothic rock :)


Ale dost už hudby, ted' něco mále k té naší rodinné idyle.
Občas mám opravdu chut' se zbalit a odejít pryč. Sestra se chová jak kráva, doslova a do písmene ; myslí si že si vše vybrečí. (Smutný na tom je, že opravdu vybrečení, neb viník jsem samozřejmě vždycky já.) At' se děje, co se děje, vždycky se první okřikuji já,že ano.. Mám toho po krk, kolikrát to ani nemám na vině, ale ani nedostanu šanci na obhajobu.. Vím, že nikde jinde bych asi neměla takovou péči ; plnou ledničku, teplo, prostě střechu nad hlavou. Ale stejně se stále odcizuji, je to hlavně dané tím, že mám další dva sourozence a že nemám zájem sedět dole u televize cpát se pochoutkama a koukat na rádoby vtipné seriály, zkrátka filmovým žánrů z mládí mých rodičů neholduji. Skoro každým dnem si začínám opakovat ''tři roky, tři roky, to vydržíš''. Vlastně mám pocit, že kdybych se zbalila a šla na intr tak tu ani nikomu nebudu chybět, vlastně si nepamatuji, že by mi někdy máma nebo táta vysloveně řekli že mě mají rádi. A jestli teda jakože asi mají, tak mají poker face feelings..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama